|
||||||||||||||||||
|
O Tibetském španělovi... Původ
Tibetský španěl, jak už jeho název napovídá, pochází z Tibetu. Jeho
původ není zcela znám, a to z toho důvodu, že byl chován
pouze v klášterech, kde byl oddělen od zbytku světa. Mniši
nepřipustili jakékoli křížení těchto psů s jinými plemeny.
Tibetského španěla také dávali jako dar, ale pouze
jedno pohlaví, aby zamezili rozmnožování tohoto plemene jinde na
světě. Tibetští mniši ho využívali k otáčení
posvátných mlýnků s modlitbami. První zmínky o tomto plemeni
pocházejí ze 7. století, kdy se objevuje na kresbách. V pozdějších
dobách byl také používán k hlídání okolí klášterů, kdy běhal po
hradbách a svým štěkotem upozornil na jakékoli změny v okolí,
čímž přivolal větší psy - například Tibetské dogy,
které vetřelce zahnali. Tibetský španěl byl
tibetskými mnichy považován za „nositele štěstí". Tento
pes je vzhledově podobný pekingskému palácovému psíku. Do Evropy se
dostal Tibetský španěl zřejmě na přelomu
19. - 20. století, kdy se angličtí kolonisté vraceli z Indie do své
vlasti a s sebou si vzali pár tibetských španělů,
kteří dokázali ujít cestu z Tibetu do Indie pěšky. To je však
pověst a pravý způsob, jak se dostalo plemeno do Evropy, není znám.
V dnešní době se tibetský španěl chová téměř na
celém světě, ale i přesto je to plemeno málopočetné a
vzácné. Do České republiky se Tibetský španěl
poprvé přivezl v roce 1987 z Anglie, která je patronátní zemí tibetského
španěla. Označení „španěl" se používá
pro lovecké psy, ale tibetský španěl tomu rozhodně neodpovídá. Povaha Tibetský španěl je milý, citlivý, veselý a inteligentní pes.
Říká se, že je to "velký pes v malém". Umí být velmi klidný,
soustředěný a důstojný. Má ale také vlastnosti, které
se nemusí líbit každému - rád si vše nejdříve promyslí. Je hrdý - trochu
jako kočka. Říká se, že jeho povaha se skládá ze tří
zvířat - psa, kočky a opice. Moc rád je ve společnosti svých
pánů, ale pokud ho společnost unaví, vyhledává tichý koutek. Miluje
děti, a strašně rád si s nimi hraje. K cizím
zvířatům je někdy až nepřátelský, nerad se dělí o
své území. Tibetský španěl miluje jak dlouhé procházky, tak ležení na
gauči, a proto se hodí do bytu i do domku se zahrádkou. Popis Tibetský španěl je v kohoutku vysoký 25,4 cm a jeho váha se pohybuje
mezi 4,1 - 6,8 kg. Hlava je v poměru k tělu malá, ale nesena
hrdě. Tmavé oči jsou oválné, bystré, uloženy daleko od sebe avšak
směřují dopředu. Uši má Tibetský španěl
bohatě osrstěné, vysoko posazené, zavěšené. Čenich má
střední délky se širší bradou s mírným předkusem. Srst Tibetského
španěla je v obličejové části krátká, na krku
vytváří hřívu, jinak je středně dlouhá.
Nejběžnější barva srsti má sobolí zabarvení a to od světle
hnědé přes zlatou až po mahagonovou. Tibetský španěl
má někdy na hlavě bílou lysinku, která je někdy
nazývána jako Budhovo znamení. Krk má tibetský španěl
kratší, silný a přechází plynule do trupu. Má rovný hřbet a
dobře klenutá žebra. Ocas má vysoko nasazený s bohatou srstí,
stočený nad hřbetem. Plemenný standard Dle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Tibetský
španěl zařazen do skupiny 9 - společenští a
pokojoví psi, sekce 5 - Tibetská plemena bez
pracovní zkoušky. Zemí původu je Tibet. Základní péče
Tibetský španěl je nenáročné plemeno na péči.
Suché, chladné a prašné klima Tibetu ho obdařilo praktickou srstí -
delší a hustou, která se nezacuchává a neplstnatí. Při koupání (nebo
při zmoknutí) srst sama o sobě nepáchne a "přírodní"
špína (bláto, písek) se na ní dlouho neudrží a odpadává. Přesto je
třeba jej vyčesávat, kartáčovat a občas vykoupat. V
zimním období je nutné ošetřovat tlapky od solí a chemických
posypů. Rovněž zastřihujte drápky. Tibetský
španěl je plemeno přizpůsobené k drsným
životním podmínkám v Tibetu a proto není náchylný k běžným psím
nemocem. Dožívá se vysokého věku v plném zdraví. |
|
||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||
|